muzikář

muzikář, t. muzykář, od 2. pol. XVII. stol. do 2. pol. XVIII. stol. stavovské označení řádné vyučených hudebníků z povolání, členů stejnojmenného cechu (zal. 1677, zanikl úpadkem cechovnictví v 2. pol. XVIII. stol.). Koncem XVIII. a poč. XIX. stol. dostává termín muzikář hanlivý přízvuk a označuje hudebníka pochybné pověsti (šumař, hud-lař, hejdař, dudlař, fušar či kazomuzyk). [J. J. Ryba: Počáteční a všeob. základové ke všemu umění hud. (P 1817). E. Trolda v čsp S XXXVI-1943, č. 3, v čsp...